Dokážete si sama sebe představit na ministerském postu?

Ve stínové vládě Václava Klause i Mirka Topolánka jsem se připravovala na post ministryně kultury. Byť si nedělám iluze o tom, že by se jednalo o výsostně tvůrčí práci. Myslím, že je to spíše úředničina.

Bavilo by vás to?

Nemám zkušenost s takovou funkcí, ale zvládla bych ji a bavilo by mě to.

Vadí vám, že jste se ministryní nestala? Investovala jste do přípravy na tento post hodně energie.

Věděla jsem, že žijeme v poměrném volebním systému a ten vytváří složité vládní koalice. Vítězná strana musí některá ministerstva přenechat partnerům. Ponechává si zejména vlivné úřady. Pochopila jsem, že na vládní úrovni se se mnou nepočítá, mrzelo mě to,ale nějaké zvláštní zklamání necítím.

Co podle vás čeká ženu, která se rozhodne vstoupit do ODS a chce se věnovat politice na vyšší úrovni?

Sama jsem to příliš složité na začátku neměla. Vstoupila jsem do ODS po sarajevském atentátu. Tehdy bylo poměrně snadné dostat se nahoru. Vládní krize mi vlastně pomohla. Ale politička se musí hlavně líbit a být perfektně upravená. Neříkám to ráda, ale zjistila jsem, že to tak je. Samozřejmě je potřeba, aby byla schopná, nebála se politických soubojů, ale přesto zůstala vlídná.

Proč právě vzhled kladete tak vysoko?

Já osobně bych jej tak vysoko nekladla, mluvím však o realitě, která panuje. Jakmile lidé hodnotí vaše vystoupení v televizní debatě, nezajímá je primárně, co jste říkala, ale jestli vám to slušelo. U mužů je to téměř naopak. Politička se musí mnohem víc hlídat, pokud jde o vzhled.

Jak jsou podle vás hodnoceni muži, pokud se jedná o jejich image?

Mužům se odpustí hodně, špinavý límeček, neupravená kravata i ten nezapnutý knoflíček na břiše, který zkrátka už nejde zapnout, protože břicho přetéká. Myslím, že by veřejnost i média měla být kritičtější k politikům a jejich vzhledu.

Vadilo vám někdy, že jste hodnocena hodně podle vzhledu?

Každá žena chce být hezká a působit příjemně, o to se snažím také. Ale uvedu příklad. Političky i politici vykonávají stejnou práci. Při projednávání státního rozpočtu jsme my ženy dostávaly dotazy na to, jaké pečeme cukroví, muži odpovídali na situaci kolem státní pokladny. To dělení je občas nepříjemné. Stejně zvláštní mi občas připadaly televizní debaty.

Co se vám nezdálo?

Překvapilo mě, že muži se mnou nechtěli jít do duelu. Prý mám jako žena nespornou výhodu. Proto byla proti mně zvána Petra Buzková, aby to bylo vyrovnané. Dělo se tak i v době, kdy už nebyla místopředsedkyní strany. Jiní místopředsedové neměli o debatu zájem. ČSSD přitom má ženu místopředsedkyni, ale o ní nikdo neví. Sama jsem o televizní debatu s ní stála, ale neproběhla.

V rozhovoru pro Lidové noviny, který proběhl po vašem nezvolení do vedení ODS, jste kritizovala přístup své strany k ženám. Ale až do kongresu jste podobné názory odmítala. Jak to, že došlo ke změně?

Změna nebyla tak náhlá, jak se zdá. Už v březnu, tedy před parlamentními volbami, se mi hodně věcí nezdálo. Například kolegyně Páralová zcela vypadla z prvních míst kandidátky do Poslanecké sněmovny, ačkoliv je to jedna z nejvýraznějších poslankyň v Pardubickém kraji. Nakonec se do sněmovny dostala díky preferenčním hlasům, ale stejně mi toto přijde nespravedlivé. Vadilo mi, když kolegyně JUDr. Eva Dundáčková nezískala žádnou funkci v parlamentních výborech. Je velmi aktivní členkou poslaneckého klubu ODS a myslím, že nedat jí dostatečný prostor je od ODS neprozíravé.

Věříte v rovné šance?

Neuvažuji feministicky. Nevěřím, že existují úplně stejné šance pro ženy a pro muže. Jsou zde rozdíly dané pohlavím.

A co rovné šance v politice?

No, mohly by být rovnější.

Jaké je to, když vstupuje do politiky muž a jaké, když žena?

Žena to má vždy složitější. Cítí velkou zodpovědnost vůči rodině. Odloučením od ní trpí víc než muži. Stačí, že vaše dítě má horečku a muž vám volá. Víte, že vás potřebují, ale ráno vás čeká jednání ve sněmovně, což je velmi náročné. Muž ale automaticky dostává zázemí od své ženy, ona se postará o domácnost i o něj. Tohle u ambiciózních žen běžné není.

Řešila jste i vy podobné starosti?

Mám štěstí na dobrého manžela. Nemá potřebu být tím, kdo vydělává víc peněz, a je víc vidět. Také můj syn studoval vysokou školu, když jsem vstoupila do politiky. Myslím, že mému muži současná situace naprosto vyhovuje.

Po kongresu jste hovořila o mužských hrách v ODS, například, že některá rozhodnutí byla dopředu domluvená.

Byla jsem jediná členka grémia, zbytek byli samí muži. Často se na různých věcech domlouvali spíše mezi sebou, v pánském složení. To samo o sobě mi tolik nevadilo jako jistá přezíravost při jednání grémia. Myslím, že mé názory je nezajímaly tolik, jako jejich vlastní.

Mirek Topolánek prohlásil, že politika je jako hokejová šatna, že je v ní smrad a špína. Jak tyto výroky hodnotíte?

Nelíbí se mi, ale respektuji, že každý má svůj způsob vyjadřování. Je pravda, že v politice existují intriky a je nutná tvrdost i odolnost vůči značnému stresu.

Co si myslíte o zavedení kvót pro ženy?

Je to umělý nástroj. Stejně tak bychom mohli vybírat zástupce jednotlivých povolání, aby to bylo spravedlivé. Byť je pravda, že ODS je stranou hodně ambiciózních mužů. Víc žen proto máme na komunální a krajské úrovni.

Jak se tedy ženy mohou v ODS prosadit?

Nesmí se bát ozvat. Je třeba se nechat nominovat, projít si nepříjemným tajným hlasováním. Ale chápu, že je to ženám nepříjemné. Jenže ony samy musí něco změnit.

ODS ve svém programu rovných příležitostí nevěnuje. Čím to podle vás je?

Zatím jsme toto téma nijak neuchopili. Pravice je vždy spíše individualistická a spoléhá zejména na aktivitu jednotlivce. Ale myslím, že tématem ženy ve společnosti se zabývat musíme, je to podle mě velký úkol. ODS se podle mě snaží o ucelenější pohled na společnost. Nechceme vnímat společnost jako zvláštní skupinu mužů a zvláštní skupinu žen. Ovšem nynějšími prioritami je vytvoření stabilní vlády a proto tato témata nejsou středem zájmu.

A co genderové rozpočtování?

Jsem zásadně proti. Podle mě je to nebezpečný výmysl a uměle vytvořený mediální problém. Jako ženu vás přece bude zajímat, zda vaše děti mají, kde sportovat, proto je fotbalový stadion užitečný i pro vás.

Komu z političek ve vaší straně fandíte?

Máme spoustu výborných starostek a žen v krajské politice. Ty by mohly zvednout úroveň v poslanecké sněmovně. Rozhodně mají širší uplatnění, je tedy na nich, co udělají.

Jak vidíte svou další kariéru v ODS? Budete znovu kandidovat do vedení strany?

Neúspěch mě rozhodně neodradil, to k politice patří. Možná budu znovu kandidovat.

Uvažovala jste o předsednickém postu?

Každý z místopředsedů o tom jistě uvažoval. Já také. Je možné, že se situace v ODS změní natolik, že mě strana bude potřebovat na této pozici. Ale respektuji plně výsledky kongresu a volby, které rozhodly o složení současného vedení ODS.

Zvládla by ODS předsedkyni ženu?

ODS je strana ambiciózních mužů a ti mívají problém s tím, když jim šéfuje žena. Asi by to nebylo jednoduché. Spíš si myslím, že situaci v ODS změní výsledky nynějšího povolebního stavu a potom se bude hledat nové řešení. A také možná nastane čas pro ženu ve vedení. A to pouze v případě, že nabídne zajímavější řešení. Tohle je podle mě cesta. Ne tedy volba ženy proto, že je žena. To je nesmysl.

A co KDU-ČSL, tam byla žena málem předsedkyní?

Líbil se mi styl Vlasty Parkanové. Byla pro mě mnohem přijatelnější než pan Čunek. Ale tušila jsem, že V. Parkanová zvolena nebude. A to zejména proto, že KDU-ČSL je strana prosazující tradiční postoje, tedy že místo ženy je především v péči o rodinu. To je významnou překážkou pro uplatnění žen v nejvyšší funkci této strany.

Kritizovala jste postoj strany k bývalé poslankyni Kateřině Dostálové. Co se vám nelíbilo?

Překvapilo mě, že dopředu věděla, že se na volitelné místo nedostane. Prostě se dohodli bez ní.

Jak je to možné?

Dopředu si každý spočítá, kolik poslanců může být v regionu zvoleno. Například na Vysočině je pět okresů, ale poslanců se mohlo do sněmovny dostat méně. Každý z okresů usiluje o to, prosadit svého reprezentanta. To je zcela v pořádku, ale nesmí se stát, že jde jen o dohody bez ohledu na přínos a kvalitu jednotlivých kandidátů. To by pak bylo možné nominovat Medvídka Pú.

Setkala jste se s podobným přístupem?

Ne, nikdy mi nešlo o funkci tolik, abych pracovala metodou nějakých zákulisních dohod. Je to o mně známo a na Vysočině se vzájemně respektujeme a jsme poměrně konstruktivní. Také se cítím jistější v tom, že jsem si vyzkoušela podnikání a vždy se můžu vrátit. To mi dává velkou svobodu. A doplním, že Vysočina je kraj, kde ženy byly na 1., 4., 5. a 6. místě kandidátky. Je vidět, že to někde jde.

Co byste přála ženám, které uvažují o vstupu do politiky?

Nesmějí se dát odradit neúspěchy. Čeká je tvrdý souboj. Neměly by brečet a zoufat si nad tím, čím si projdou. Musí být připraveny na to, že politika není procházka rajskou zahradou. Ale stojí za to ji dělat, pokud cítíte, že vás to baví a přináší vám to uspokojení. Prostě jde o umění leccos ustát a oželet.

A co byste vzkázala jejím mužům?

Velkou trpělivost, hodně tolerance a pochopení. Měli by vědět, že žena politička je i jejich profit (nemyslím tím materiální stránku). Pokud se jí daří, i oni získají pocit, že je politika dobrá příležitost, která se pozitivně odrazí na jejich rodině. Je dobré, když se partner nebo partnerka prosadí a ve svém oboru uplatní svůj talent. 

V Praze dne 3. ledna 2007

Miroslava Němcová
1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny